Domovem je místo, kde bychom se měli cítit v pohodlí, kde by nás nemělo nikde nic stresovat, zkrátka bychom se měli cítit příjemně a bez obav. Mnoho z nás si si zažilo dětství, kdy se nám naopak doma nelíbilo a chtěli jsme se co nejdříve odstěhovat a osamostatnit se od rodičů. Mezi důvody dost často patří neshody s rodiči. Hodně dospívajících, obzvlášť v období puberty, si se svými rodiči přestanou rozumět. Začnou mít své odlišné názory a už se zkrátka necítí jako malé dítě. Proto pak vznikají hádky, které mohou být i dlouhodobějšího charakteru. U některých je domov u rodičů místo, kam by se bez problémů vrátili i ve čtyřiceti letech.

Záleží hodně na tom, jak se svými rodiči a případně sourozenci vycházíme, nikomu z nás by nebylo příjemné sdílet domácnost s někým, s kým si nemáme co říct a vůbec si s ním nerozumíme. Domov by měl být určitě zařízen tak, abychom se tam cítili dobře. Měli bychom si doma udržovat pořádek, popřípadě si tu domácnost trochu vyzdobit, aby to prostředí bylo o něco příjemnější. Domov by měl být někde, kde jsme s někým, na kom nás záleží, kdo nás miluje, s někým, kdo o nás pečuje a my o něm. V budoucnu si každý můžeme vytvořit Domov takový, jaký nám bude nejvíce vyhovovat, budeme si dost možná moct koupit do domácnosti vše, co budeme chtít a v nejlepším si najdeme naší životní lásku a budeme šťastní.

Každý si zasloužíme být šťastný, přeci jen žijeme jen jednou, tak bychom si sami měli začít rozhodovat o tom, co nás dělá šťastné, kde se cítíme nejlépe a s kým především chceme celý náš život strávit. Do těchto věcí by nám po našich osmnáctých narozeninách neměl nikdo mluvit, i když jde o naše rodiče. Jedná se o věci, ve kterých se budeme pohybovat pouze my a nikdo jiný, proto nevidím důvod, proč by nám měl o životě rozhodovat někdo, kdo jej ani nebude žít.