Určitě to znáte, že jako malé děti jsme chovali různá zvířátka, od králíků přes rybičky až po hady. Jen tak někdo neměl doma strašilku a co to vlastně je?

Je to býložravý hmyz, který nemusí být na první pohled vidět, protože v prostředí ve, kterém je chován, tak s ním často splyne. Vypadá jako suchá větvička nebo uschlý list. Dělí se do třech skupin a to na: pakobylky, strašilky a lupenitky (ty jsou z nich nejkrásněji zbarvené do zelena). Vyskytují se v Asii a Malajsii, některé na Novém Zélandu a v jižní části Evropy. Dříve uměli létat, nyní už většina z nich křídla nemá. Dorůstají do délky až padesáti pěti centimetrů (jen některé u nich), ale to je už jejich maximu, průměrná délka je asi deset centimetrů.Ve zverimexu nejsou většinou k dostání, ale dají se odkoupit od přímo od chovatelů. Jejich cena se pohybuje asi do sto koruny.

Strašilka se obvykle dožívá šesti až devíti měsíců, někdy i jednoho roku. Během tak krátké doby je schopná nakladou až devět set vajíček, z nichž nad poloviční většina se vylíhne a pokračuje to tak dál a dál. Strašilka má schopnost se rozmnožovat sama, tedy bez samečka. Je však důležité mít zvlášť dospělé strašilky a vajíčka také.
V čem se chovají
Jejich domovem v zajetí je insektárium, tedy pěti litrová sklenice nebo plastová krabice či malé akvárium na jejíž dno se dá malinko rašeliny, na tu se postaví malá sklenička s vodou do, které se umístí potrava pro ně, aby neuschla. Na otvor sklenice se dává prodyšná látka, aby neutekly. Insektárium by se mělo alespoň dvakrát denně po stříknout vodou, nejen protože strašilky mají rády vlhkost, ale voda stéká po listech a oni z ní pijí. Jako krmivo jim slouží listy malin, ostružin, růže, břečťan nebo dub. Když se podíváte do insektária a vidíte, že některý z listů schne, je potřeba ihned vyměnit celou větev za novou.